K pokladům krajiny soutoku patří nivní louky o celkové rozloze 600 ha. Vznikly nejspíše už v mladší době kamenné pod rukama prvních zdejších lidí, kteří les vypalovali a káceli. Většina luk na soutoku je v současnosti zaplavovaná uměle, což je důležité pro vlhkomilné rostlinstvo, trdliště ryb (místa pro jejich výtěr) a hnízdiště ptáků.

Podzimní mlhy na nivních loukách

Na loukách dominují travinné porosty lipnic, psárky, bojínku nebo druhy travám podobné jako ostřice a sítiny. Ze vzrostlejších bylin doplňuje traviny jarva žilnatá, žluťucha lesklá a vzácný kosatec sibiřský. Nízko u země roste vzácná violka nízká, nebo žlutě kvetoucí mochna plazivá. Louka je protkána kobercem žlutých květů  jedovatého pryskyřníku prudkého. Tam, kde záplavy nejsou tak časté, v pozdním létě modrými květy rozkvétá hořec hořepník.

Jarní záplava na Soutoku

Typickým obyvatelem luk je konipas luční, pěvec velikosti vrabce s dlouhým ocáskem a žlutým bříškem. Zaslechnete-li známé „pět peněz“, jde o křepelku polní. Vzácní ptáci bekasina otavní a vodouš rudonohý využívají své dlouhé zobáky k získávání potravy z podmáčené půdy.

Neskutečné množství druhů hmyzu zaujme pozornost každého milovníka přírody. Na stéblech trav či na stromech naleznete bílé „plivance“. Půjde o ochranou pěnu larvy pěnodějky.

V padesátých letech 20. století docházelo k přeměně luk na ornou půdu. Dnes víme, že luční hospodaření je v záplavových zónách mnohem vhodnější. Louky souvislým kobercem bylin brání erozi a díky své schopnosti nasát a zadržovat vodu snižují negativní dopady povodní.