Řeka Morava u Očova

Lokality se nacházejí asi kilometr na východ od Hodonína a táhnou se cca 3 km od Přístaviště u Jezu proti proudu řeky Moravy.

Očovské louky jsou  pozůstatky nivních luk, které přečkaly vytvoření sítě vodních kanálů v padesátých letech 20. století a rozsáhlé meliorace na konci let osmdesátých. Odvedení vody z krajiny způsobilo pokles podzemní vody umožňující rozorání většiny zdejších nivních luk. Za zmínku stojí přítomnost říčních ramen, která zbyla po regulaci původního koryta řeky.

Vrby, topoly, duby, jasany, olše jsou místními zástupci stromů. Zdánlivě neprostupný podrost keřů tvoří hlohy, ptačí zob, střemcha či plamének plotní pnoucí se po stromech jako liána. Bylinný podrost je tvořen typickými zástupci jarního a letního aspektu.

Při jarní procházce tímto lesem na první poslech upoutá koncert mnoha druhů ptáků, noční i denní zpěv slavíka nebo zpěv drobného střízlíka (jeden z nejhlasitějších ptáků Evropy). V hustém podrostu to může být hojná červenka. Svým flétnovým hvízdáním vás okouzlí v korunách hnízdící žluva hajní. Z dutinových hnízdičů se často ozývá brhlík lesní (šplhá po kmenech hlavou nahoru i dolů) a řada druhů sýkor. Svým houpavým letem se prozradí zdatní tesaři, jakými jsou třeba datel černý, strakapoud prostřední a žluny zelené i šedé.

Nelze opomenout i skrytěji žijící savce, lesního hraboše – norníka rudého, rejska obecného. Z třídy plazů poměrně běžně potkáte užovkou obojkovou či slepýše křehkého, který je i  přes svůj hadovitý tvar těla příbuzný více ještěrkám. Z obojživelníků hojně narazíte na hnědě vybarvené skokany, kteří se mimo období rozmnožování a zimu toulají po lese a hledají potravu (hmyz, plže).