Poslední meandry řeky Moravy u Strážnice

Údolní nivy řek patří v našich podmínkách obecně k ekologicky nejcennějším, nejbohatším a nejdynamičtějším částem krajiny.

Lužní lesy, vyskytující se kolem dolních toků velkých řek, jsou závislé na pravidelných záplavách a vysoké hladině spodní vody. Právě dostatek vody a bohatství živin v půdě formovaly pestrou skladbu místní flóry. Setkáme se zde také s četnými a zajímavými zástupci fauny. S velkým množstvím druhů ptáků i vzácnými druhy hmyzu. Bez výrazného zastoupení obojživelníků by luh ani luhem nebyl…

K lužní krajině patří bezpochyby i nivní louky. Ty jsou významné jak svou estetickou či zemědělskou funkcí, tak jako jakýsi samočisticí filtr zemědělské a osídlené krajiny.

Vedle luk jsou s luhy neodlučně spjata též slepá a mrtvá ramena řek se specifickými druhy rostlin a živočichů. Mnohé z nich patří mezi ohrožené či chráněné.

Lužní lesy plní nespočetné množství funkcí. Například přispívají ke zmírňování extrémních letních teplot a nedostatku srážek v sušších oblastech či k vyrovnávání vodního cyklu. Neopomenutelný je význam mokřadních společenstev. Neopomeňme význam lužní krajiny z hlediska hygienického, krajinotvorného,rekreačního, estetického, botanického, hospodářského atd.

Skokan v Očovském lese

Lužní les u Mikulčic

Stulík žlutý na mrtvém rameni

One Response to “Příroda lužních lesů”